Příležitost ke svátostni smíření je půlhodiny přede mší svatou nebo kdykoliv dle domluvy.

Svátost

Ke zpovědi mohou přistoupit všichni pokřtění v římskokatolické církvi. Je-li katolík stižen církevním trestem, musí být nejprve trest sňat nebo musí jeho příčina pominout, pak teprve může obdržet rozhřešení. Křesťané jiných církví mohou přijmout tuto svátost, jsou-li v nebezpečí smrti.

KDY? Církevní přikázání stanovuje, že každý katolík má přistoupit ke svátosti smíření aspoň jedenkrát za rok, nejlépe v době velikonoční. To je ovšem jen minimalistický přístup. Člověk má přijmout svátost smíření vždy co nejdříve, když se dopustí těžkého hříchu. Těžký hřích ničí lásku v srdci člověka a odvrací jej od Boha. Avšak víme, že i nahromaděné, opakované lehké hříchy se stávají problémem, přemáhá nás slabost v odolnosti vůči hříchu a špatným myšlenkám, a boj proti špatným sklonům se stává stále těžším. Z tohoto důvodu je velmi užitečná pravidelná zpověď, kde vyznáváme své lehké hříchy a Bůh nás obnovuje. Osvědčenou dobou pro přijetí svátosti smíření je interval jednoho měsíce. Mnoho křesťanů chodí takto ke svátosti smíření (např. na první pátek), což jim velmi pomáhá, neboť je ve zkušenosti církve, že skrze každou zpověď nám Bůh nejen odpouští, ale dává i sílu do našich konkrétních slabostí, do naší situace, ve které se v životě právě nacházíme. Dětem se to zjednodušeně přirovnává: Jsme jako člověk, který se pravidelně koupe nebo si čistí obuv. Nekoupeme se až, když jsme špinaví k nepoznání. Všichni jsme povoláni ke svatosti a máme úkol stále znovu začínat