SVÁTOST KŘTU
„Křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání.“ (KKC 1213)
a) křest dítěte
Základním předpokladem křtu dítěte je víra rodičů, která se projevuje praxí křesťanského života. Při křtu dítěte rodiče vyjadřují slib, že své dítě budou vychovávat ve víře a že ho budou uvádět do života z víry. Proto také o křest žádají rodiče, nikoliv babička či dědeček nebo někdo jiný.
Poté, co rodiče požádají o křest dítěte, domluví se s knězem na přípravě, sestávající zpravidla z několika setkání: během přípravy jsou připomenuty základní skutečnosti křesťanské víry, mluví se obecně o svátostech a samozřejmě o svátosti křtu. Je vyplněna žádost o křest, domluveny praktické náležitosti týkající se křtin, a je rozebrán vlastní průběh obřadu křtu. Je vhodné, aby během přípravy rodiče oslovili kmotra nebo kmotru, který je pokřtěný, biřmovaný, žije z víry a v případě, že žije v manželství, bylo toto manželství uzavřené v kostele.
b) křest dospělého
Poté, co dospělý začne přemýšlet o přijetí křtu, osloví kněze a může se k přijetí svátostí začít připravovat. Cílem přípravy je to, aby poznal křesťanskou víru, osvojil si praxi křesťanského života, a mohl se tak odpovědně pro křest rozhodnout a přijmout ve svátostech dar spásy v Ježíši Kristu.
Během přípravy, která trvá alespoň rok, je přijat do tzv. katechumenátu (tedy mezi ty, kteří se na křest připravují). Poznává evangelium o Ježíši Kristu, obsah křesťanské víry, způsob křesťanského slavení, křesťanskou morálku a osvojuje si křesťanskou modlitbu. Celá příprava pak vrcholí během postní doby a směřuje k Velikonocům, při kterých je dospělý pokřtěn, biřmován a poprvé přijme svátost eucharistie.
SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ
„Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií jednotu „svátostí uvedení do křesťanského života“. (…) Tato svátost je potřebná k dovršení toho, co v nás začalo křtem. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více schopni a povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako Kristovi svědkové“. (KKC 1285)
Ve svátosti biřmování přijímá křesťan dary Ducha svatého a je vybaven Boží pomocí pro to, aby mohl žít dospělý křesťanský život. Dospělí, kteří se připravují ke křtu, přijímají svátost biřmování bezprostředně poté, co jsou pokřtěni. Je vhodné, aby ti, kteří byli pokřtěni v dětství, se k přijetí svátosti biřmování připravili a tuto svátost přijali (minimální věk pro přijetí biřmování je stanoven na 14 let). V naší farnosti probíhá příprava na biřmování jedou za 2-3 roky a trvá necelý rok.
SVÁTOST EUCHARISTIE
„Náš Spasitel při poslední večeři, tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého těla a své krve, aby pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a aby tak své milované snoubence církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení: (…) velikonoční hostinu, v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy.“ (KKC 1323, SC 47)
Svátost eucharistie dovršuje uvedení do křesťanského života. Slovo „eucharistie“ označuje jak tělo a krev Ježíše Krista, tak mši svatou, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Při slavení mše svaté přinášíme chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého stanou tělem a krví Krista. Tato svátost bývá nazývána někdy také „svaté přijímání“, a to podle toho, že věřící během slavení mše svaté proměněný chléb a víno přijímají.
Aby mohl člověk přijmout eucharistii, je třeba, aby byl pokřtěný, aby byl v plném společenství s katolickou církví, a aby nebyl v těžkém hříchu (lehké hříchy odevzdáváme Bohu s lítostí na začátku mše svaté, těžké hříchy Bůh odpouští ve svátosti smíření).
Příprava na první svatou zpověď a první svaté přijímání pro děti probíhá v naší farnosti v rámci výuky náboženství a trvá zpravidla jeden školní rok, příprava na první svatou zpověď a první svaté přijímání dospělých po domluvě s knězem. Také pokud někdo delší dobu nepřijímal eucharistii, je možné se domluvit s knězem na přípravě a k přijetí eucharistie se připravit. Nemocní mohou přijímat eucharistii na požádání kněze, a to i doma nebo v nemocnici.
SVÁTOST SMÍŘENÍ
Svátost smíření (nebo-li svatá zpověď) patří mezi uzdravující svátosti. Milosrdný Bůh totiž v této svátosti uzdravuje lidskou duši zraněnou hříchem a odpouští člověku jeho hříchy. Příležitost ke svátosti smíření je zpravidla půl hodiny přede mší svatou nebo i kdykoliv jindy dle domluvy.
V rámci svaté zpovědi kajícník vyznává své hříchy (kterých si je vědom), lituje jich (s tím také souvisí rozhodnutí kajícníka jednat příště jinak), je mu uděleno pokání a v modlitbě rozhřešení přijímá od Boha odpuštění. Ke zpovědi mohou přistoupit všichni pokřtění v katolické církvi, křesťané jiných církví mohou přijmout tuto svátost, jsou-li v nebezpečí smrti.
Církevní přikázání stanovuje, že každý katolík by měl přistoupit ke svaté zpovědi alespoň jedenkrát za rok, nejlépe v době před Velikonocemi. Nicméně věřící člověk má přijmout svátost smíření vždy co nejdříve, když se dopustí těžkého hříchu, protože těžký hřích v něm ničí lásku a odvrací jej od Boha. Avšak i nahromaděné, opakované lehké hříchy se stávají problémem, přemáhá nás slabost v odolnosti vůči hříchu a špatným myšlenkám, a boj proti špatným sklonům se stává stále těžším. Z tohoto důvodu je velmi doporučovaná pravidelná zpověď, při které vyznáváme i své lehké hříchy a Bůh v nás obnovuje svou milost. Osvědčenou dobou pro slavení svátosti smíření je interval jednoho měsíce.
Při zpytování svědomí je možné nahlédnout do zpovědního zrcadla. Zpovědních zrcadel existuje celá řada a může vypadat třeba takto: Zpovědní zrcadlo I. pro dospělé nebo Zpovědní zrcadlo II. pro dospělé.
SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH
„Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu.“ (KKC 1499)
Ve svátosti pomazání nemocných přichází k nemocnému skrze víru, modlitbu kněze a pomazání posvátným olejem Bůh a posiluje ho v jeho těžké situaci (tato svátost není tedy primárně svátostí umírajících). Není-li nemocný schopen, např. vzhledem k svému zdravotnímu stavu, se vyzpovídat, také mu v této svátosti Bůh odpouští hříchy. Svátost pomazání nemocných mohou přijmout ti, kdo jsou vážněji nemocní nebo na které doléhá stáří. Mohou ji přijmout i ti, kteří jsou v bezvědomí, pokud u nich lze předpokládat, že by ji chtěli přijmout.
Přestože se v naší farnosti uděluje tato svátost jedenkrát za rok při bohoslužbě společně, je běžnou praxí, že je udělována především na požádání nemocným doma nebo v nemocnici. Požádat o udělení svátosti nemocných lze kdykoli.
SVÁTOST MANŽELSTVÍ
„Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství života, zaměřené svou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.“ (KKC 1601)
Bůh učinil z manželství znamení své přítomnosti, neboť muž a žena se v manželství sobě navzájem odevzdávají, a tak se svou láskou připodobňují Bohu, dárci lásky. Ježíš Kristus je přítomen v lásce křesťanů a posiluje manžele v jejich společném životě.
Podmínky k uzavření křesťanského manželství
Základními podmínkami jsou, zjednodušeně řečeno, být pokřtěný, být svobodný, být plnoletý. Sňatek mezi katolíkem a nekatolíkem (příp. katolíkem a nepokřtěným) je možný za určitých podmínek, a to pokud nekatolík nebo nekřesťan nebude bránit partnerovi ve víře a v jejím růstu a umožní křesťanskou (katolickou) výchovu dětí. Podrobněji jsou podmínky sepsány zde.
Katolický křesťan má vstoupit do manželství před církví (v kostele). Pokud uzavřel jen civilní sňatek, tento sňatek je nejspíš církevně neplatný; může dodatečně požádat o jeho zplatnění (tzv. konvalidaci). Ženatý nebo vdána jen civilně zůstávají křesťany, nemohou však přijímat svátosti – přijímat eucharistii, slavit svátost smíření, nemohou být kmotry. O své situaci je dobré se poradit s knězem a společně hledat nějaké východisko.
Pokud již manželé spolu žijí v občanském sňatku delší čas a jeden z nich touží po církevním sňatku, ale druhý ho odmítá, může toužící strana požádat o zplatnění manželství od základu (tzv. sanaci). Podmínkou je, že odmítající manžel nebo manželka chce ve stávajícím manželském svazku setrvat.
V případě zájmu o svátost manželství nebo o podrobnější informace se obraťte na kněze.
V naší farnosti pořádáme každoročně kurz přípravy na manželství, více informací zde.
SVÁTOST KNĚŽSTVÍ
„Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům (…). Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství.“ (KKC 1536)
Z mnoha učedníků si vybral Ježíš Kristus některé, kterým svěřil svou moc, dal jim účast na svém kněžství a poslal je všude tam, kam chtěl sám přijít. Také dnes si Bůh povolává muže, kterým chce svěřit podíl na kněžství Ježíše Krista, ke kněžské službě.
Zájemce, který přemýšlí o tom, zda by se mohl stát jáhnem nebo knězem, by měl oslovit kněze, nejlépe ve své farnosti, který ho doporučí a představí biskupovi. Pokud je takový člověk přijat, začne jeho několikaletá příprava, která probíhá v Teologickém konviktu v Olomouci (jeden rok) a v Arcibiskupském semináři a na Katolické teologické fakultě v Praze (pět let). Samotnou svátost svěcení uděluje biskup modlitbou a vkládáním rukou. Kněží (a biskupové) jsou svěceni ke kněžství, jáhni jsou svěceni ke službě – slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a jeho kněžími.
KŘESŤANSKÝ POHŘEB
Pohřeb sice není svátost, ale pro úplnost je na místě ho zmínit.
Je projevem křesťanské lásky vůči našim zemřelým, když se s nimi rozloučíme a modlíme se za ně. Při pohřbu děkujeme Bohu za život našich zemřelých, prosíme o Boží odpuštění a milosrdenství, svěřujeme zemřelé Bohu a sami si připomínáme křesťanskou naději na život věčný.
Je možné domluvit pohřební mši svatou, rozloučení beze mše svaté, uložení do hrobu nebo zádušní mši svatou. Termín je vhodné alespoň předběžně domluvit s knězem dříve, než je domluven definitivně s pohřební službou. V případě zájmu o více informaci se obraťte na kněze.
